Do zdravotnictví jsem vstoupila jako čerstvá sestřička v roce 2002. Skutečný život mi v tu chvíli právě začal. Mé první kroky vedly do FN Plzeň Lochotín. Oddělení bylo náročné, ale zajímavé. Pro sestru, která sotva vylezla ze školy, to byla nejlepší možná volba. Alespoň z mého pohledu.
Na praxi ve škole jsme jako studentky přišly například k ředění infúzí, aplikaci inzulínu, rozdávání léků, cévkování ženy, a dalším menším výkonům. Po příchodu do svého prvního zaměstnání jsem tak na vlastní oči viděla věci, které jsem dosud znala pouze z učebnic. Věděla jsem, jak se co dělá teoreticky, ale v praxi je mnoho věcí jinak.
Mé první dny v nemocnici znamenaly obrovský přísun informací, otázek, odpovědí, údivu, ale i nových významných lidí do života. Netušila jsem, jak moc mě toto oddělení vycepuje v pracovitou, empatickou, zkušenou, a díky bohu, i chytrou sestru. Dodnes čerpám ze zkušeností právě odsud.
Myslím si a jsem i přesvědčená, že první zaměstnání je pro sestru nejdůležitější období v jejím profesním životě.
V tomto okamžiku se formuje její osobnost, získává důležité profesní praktické zkušenosti, učí se pracovat s emocemi.
Dále se vzdělává a prohlubuje tak své vědomosti, které jednou může předat někomu dalšímu.
Proto mě mrzí, v jakém módu se nachází zdravotnictví dnes. Nálada mezi zdravotníky není dobrá a bohužel se začíná odrážet i v péči o pacienty.
Jak již nadpis napovídá, šikana je jedním z důvodů, proč nám ve zdravotnictví chybí sestry a proč do systému nenastupují nové.
V médiích se dost často a s radostí uvádí, že jsou hlavní příčinou finance.
Ale pokud si uděláte průzkum mezi sestrami, které jsou v systému celé roky, tak zjistíte, že se po finanční stránce tak špatně nemají.
Čím déle v systému jste, tím máte větší možnost finanční odměny.
Odpracované roky tvoří poměrně velkou část výplaty, pokud se bavíme o státním sektoru.
Zakopaný pes je v něčem jiném.
Chování zdravotníků k sobě navzájem je důležitý faktor proto, aby se studentka střední zdravotnické školy rozhodla po maturitě do systému vůbec vstoupit.
Už během praxe studentky vidí, jak se kdo ke komu chová a představují si, jak se mohou budoucí kolegyně chovat k nim. Pokud se někdo chová ke kolegyni hrubě, ponižujícím způsobem, pomlouvá a vymýšlí si nesmysly, pak to není zrovna ukázkový příklad. S takovým člověkem nebudete chtít pracovat a trávit s ním v pracovní prostředí poměrně velkou část svého života.
Šikana mezi zdravotníky na pracovišti není nemožná a také není ojedinělá.
Možná se o ní tak často nemluví a nepřikládá se jí taková pozornost, jaká by měla. Někdy se děje i před zraky pacientů, aniž by to oni sami věděli. Byla jsem svědkem několika situací, které mi nedaly spát. Přemýšlela jsem, jestli se mi to celé zdá nebo je to vážně skutečnost.
Šikana obecně by nikde neměla figurovat, mezi zdravotníky by se neměla vyskytovat vůbec.
Celé roky se mi takové chování vyhýbalo. Měla jsem velké štěstí na skvělé týmy. Až donedávna. Stala jsem se trnem v oku jedné sestře, ta mě nevědomky donutila nad celým problémem víc popřemýšlet a začít něco dělat.
A vzhledem k tomu, že jsem ze všech stran slýchávala různé historky od svých kamarádek sester, rozhodla jsem se napsat knihu Pod rouškou šikany.
Poptala jsem sestry z celé země. Chtěla jsem vědět, jak velký problém šikana mezi zdravotníky je.
Zjistila jsem naprosto šílené věci, které by mě snad ani ve snu nenapadly.
Kniha čítá dvacet sedm příběhů sester, které si prošly nebo prochází šikanou na pracovišti.
Podělily se tak o to, co si v sobě některé z nich nesou i celé roky.
Některé odešly dobrovolně ze zdravotnictví a dělají práci, která je vnitřně neuspokojuje a nenaplňuje.
Další sestřičky užívají antidepresiva, dochází k pravidelným kontrolám na psychiatrii.
Další jsou vlivem obrovského stresu ze šikany na svém pracovišti v dlouhodobé pracovní neschopnosti.
Kniha tak ukazuje skutečnou tvář našeho zdravotnictví. Bez přetvářky.
Kam až jsme se to vlastně dostali? A kam až to necháme zajít?
Pokud se chcete dozvědět více, na přiloženém odkazu si můžete knihu objednat.
Zde si můžete knihu objednat: https://bit.ly/KupPodRouskou
Děkuji za přečtení článku a za pozornost.